Za zamodřeným oknem se ozývají zvuky, jako kdyby tam někdo předestilovával ethanol. Opatrně nahlédá zvídavé oko dovnitř a zjišťuje, že vůbec nebylo daleko od pravdy, ba že zcela přesně a jednoznačně odhadlo situaci.
Maličký mužík v hnědém plášti s nápisem "Leptá samo!" se pohybuje houpavými kroky okolo stolu, na kterém má rozloženu podivnou, zřejmě destilační aparaturu. Na stropě bliká slabá žárovka, už dávno ji měl někdo vyměnit. Na zem vylitá kyselina sírová se pomalu, ale jistě, proleptává hloub a hloub do nitra Země. Krabička zápalek na stole pokojně oddychuje a vyráží ze sebe spokojené mručení. Už dvě a půl a čtvrt hodiny ji nikdo nevyrušil z klidného uzavření se do sebe.
Špinavé poplivané dlaždičky pomalu odpadávají na zem. Však jich je tam už celá hromada. A nenajde se ani jeden ochotný chlapák, který by je sebral a hodil do koše nebo aspoň někomu na hlavu. - Chemická laboratoř.
Starý vegetarián křižák pohodlně odpočívá po dobrém obědě ve své dobře postavené pavoučí síti. Je tak dobře postavená, že si ji jednou spletl ten hnědý mužík tam dole se svojí síťkou na motýly. Naštěstí včas pochopil.
Někdo klepe na dveře. Žárovka na stropě zabliká a dveře se otvírají. Vchází postava v bílém plášti, uklání se před postavou v hnědém plášti, elegantně a s jistotou přeskakuje díru po kyselině sírové a šeptá postavě v hnědém plášti cosi důvěrného do ucha, ač ví, že se bát nemusí, neboť tato místnost je celá zvukově zajištěna naprosto dokonale.
Někdo zapnul rádio. Opona klesá a už i poslední herec opouští jeviště. Diváci tleskají, ač vědí, že mezi jednolivými větami se to nesluší z přísných společenských pravidel.
Smejkal háže spolužačce Kroupníkové dřívko od nanuka za krk. Z nejvyšší jabloně v sále se utrhla hruška a padá přímo na Smejkalovu hlavu. "To máš za toho nanuka," volá Kroupníková a vytahuje dřívko z pod téměř průhledné blůzky.
Opona stoupá a hlídač parku všechny zahání zpět na svá místa. Vše při starém, akorát kyselina sírová se už provrtala skrze pódium a v destilační aparatuře zbyla jenom azeotropická směs. Na scénu vstupuje nová osoba. Má dlouhé kadeře, které na první pohled vyvolávají dojem, že se nejspíše jedná o ženu. Cosi nahlas pronese. Není jí sice rozumět, ale všichni si podle vysokého zvučného hlasu potvrzují, že to žena je a né že né.
Žárovka blikla a zhasla docela. Žena "žena" je tím poněkud překvapena, ale chladnokrevně zapaluje již dávno vyhaslý kahan, aniž by si uvědomila, že probudila zápalky z dlouhého přemýšlení. Kulisák v zákulisí žasne, neboť atrapa již dávno vyhaslého kahanu skutečně zažhne plamenem a to redukčním. Muž v hnědém plášti i muž v bílém plášti ženě tleskají za její počin, díky kterému mohou diváci opět vidět, co se děje na jevišti a herci, co se děje v hledišti. Ano, již tleskají i diváci, jenom Smejkal tam pod sedadlem cosi kutí.
Žena začíná pět svou árii opuštěné laborantky a svým hlasem upoutává i Smejkala, což si okamžitě vedle sedící Guiness poznamenává do své knihy rekordů.
Zpěv se ale táhne dál a dál. Je už tak dlouhý, že ani diváci s hodně dobrým zrakem nedohlédnou na jeho počátek. Ten se ztrácí v nedohlednu. Ale konec se již blíží, dokonce nestihla usnout víc jak polovina publika.
Ale v divadle jsou zaměstnáni jen ostřílení odborníci a honem již přichází trhač vstupenek s nařízeným budíkem, který by vzbudil i velblouda. Budík zvoní a skutečně - už se probouzí i velbloud ve čtvrté řadě. Malé klokaňátko v osmé řadě volá mámu. Omylem zalezlo do jiné kapsy. Muž v hnědém plášti prosí trhače, aby to vyšetřil. Ten zbaběle s budíkem v kapse prchá.
Představení pokračuje, klokaňátko však stále volá svoji matku.
"To tu nikdo z vás nemá s sebou ani jednu klokaní matku?" ptá se překvapeně diváků muž v hnědém plášti.
"Já jednu u sebe mám," volá malá holčička tam vzadu, "ale je jenom nafukovací."
"To nevadí, hlavně že klokaňátko bude mít nějakou oporu," chápe se situace vlasatý muž-divák a bere od holčičky gumovou hračku. "To není hračka, ale klokanice," opravuje ho holčička.
Náhle se muž v hnědém plášti podívá na hodinky a rychle si začne svlékat svůj plášť.
Co co? Co to? Víří publikem, snad nebude striptýz?
"Ale ne," odpovídá, "žádný striptýz. Fotbal! Už před minutou začal. Pojďte se taky dívat. Ve vedlejším sále je televize. Když vyhrajeme, tak vám to klidně dohraju, stejně už zbývá jenom happyend."
Diváci vstávají a jdou na fotbal. A nám nezbývá než si happyend zahrát sami.
