Báseň pro ty co rádi žasnou
Žasni až uvidíš koblihu oblohou letět
letět oblohou jako ve filmu.
Žasni až před školou bude sedět
ten starý špaček z poraženého jilmu.
Žasni až vousatý námořník bude vybíhat
po schodech naší školy do druhého patra.
Žasni až docent u zkoušky bude uhýbat
polibku dívky zvané Kleopatra.
Žasni až první jarní den
sněženka ti vyroste v digestoři.
Žasni až skončí smutný sen
a probudíš se v loďce na moři.
Žasni až přijdeš na přednášku pozdě
a místo školy spatříš hořící trosky.
Žasni až na Karlově mostě
rektor s děkanem budou hrát v kostky.
Žasni až dívka s očima veselýma
tě o polibek nesměle poprosí.
Žasni až náhle začne dýmat
z počítače, když děláš pokusy.
Žasni až uvidíš koblihu oblohou letět
polibek Kleopatry jako ve filmu.
Žasni až před troskami bude sedět
rektor, děkan a špaček z poraženého jilmu.
Krátká báseň vypovídající o pocitech básníka, když mu dojde fantazie až na kraj světa a on si tam potřebuje ulevit
Ááách!
Úsměv ve dveřích
Je pozdě
už půjdu spát
Je pozdě
a já jsem rád
za tvůj úsměv
ve školních dveřích
když na hory jela si
Vítr vlasy sedlal si
Tvoje vlasy si vybral asi
za ten úsměv
Co poslalas mi
že se
po víkendu
mi zase vrátíš.
Má
Úžasná
večerní
nejnevykrystalizovávatelnější
ospalá
usnulá
moje
chrápavá
zdlouhavá
vstanuvší
čistotná
hladová
nafintěná
oblečená
spěchající
opožděná
naštvaná
čekající
nastoupivší
projelá
přestoupená
dojelá
trefící
stihnuvší
odloživší
usednutá
připravující
pozorná
chápavá
snaživší
píšící
přemýšlející
zamyšlená
unavená
usnutá
probuzená
vynadaná
omlouvající
nervózní
pozorovaná
dotázaná
nezaskočená
odpovídající
pochválená
pyšná
nafukující
neprasknutá
veselá
šťastná
odcházející
obědvající
objednávající
vracející
zpozorující
zkoumající
zkoušející
hodnotící
rozhodnutá
nakupující
zchudlá
zaskočená
moknoucí
slepicoidní
rozcuchaná
splihlá
rozzlobená
dorazivší
uklidňující
vařící
odpočívající
upravená
nachystaná
čekající
navštívená
vítající
objímající
líbající
vypravující
obskakující
prostírající
chválená
radující
laškující
lochtající
oplacená
nenechavá
zvědavá
zatemnící
milovaná
úžasná
večerní
nejnevykrystalizovávatelnější
ospalá
usnulá
moje...
Dřevěná skříňka
Den co den tu stojí
dřevotříska dýhou potažená
A na ní v tanečním kroji
dívka co na oko se bojí
a na oko je uražená.
Skříňko jedna skříňkovitá
poličkami hýřící
na tobě láhev nedopitá
soška dívky nerozbitá
však rozbití se bojící.
Den co den tu stojí
stála tu když jsem byl mrně
soška v tanečním kroji
soška dívky co se bojí
když někdo z rodiny stůně.
Skříňko jedna skříňkovitá
dobo jedna mizerná
na tobě láhev - už dopitá
soška dívky - už rozbitá
dvě parte a lucerna.
Člověk a den
Je krásný den
je leden
a já tu mám
v lahvičce s jedem
psát básně
o tom jak žít se dá krásně
se smetankovým medem.
Tvořivá mne brzo přejde
když tu zaklepe a vejde
dnešní den
Dobrý den! představí se
Já sedě na záchodové míse
odpovím - Dobrý člověk!
a rázem je mi krásně
když uprostřed téhle básně
navrhne mi - Pojďme si tykat!
Já vstávám a jdu
když slyším ho říkat
My Dnové to nemáme lehké
Pročpak? Přijímám téma křehké
Víte pane básníku
vy máte často ve zvyku
nás dny si vzíti na mušku
a napsat báseň pro družku
o nás
bez nás
a to nás
hněte
Ale jděte!
bráním se
Vždyť ve svých básních klaním se
vždy vám
tak co víc chcete?
Ve dne spěte
a v noci bděte
milujte a tvořte
chyby světa bořte
však nepište už
jak hořký den
přines vám splín
o to vás prosím, smím?
Kopretina
Umřela květina
smutně znějí dudy
bílá kopretina
Kdo kam kráčel, kudy?
Už jí rakev sbíjejí
pozůstalí pláčou
po lukách lidé kráčejí
a občas taky skáčou
Pod zemí už hnije,
k životu se vrací
a já tu pláču, blije
tak umíraj i ptáci.
Báseň o ničem
Hrůza se tu spouští
mlaská na mne z houští
mrká levým okem
nazývá mne cvokem
já šikovným skokem
naučeným mlokem
vrhám se náhle vpřed
praská mi velký vřed.
Transgresivní emise
život, pohřeb, demise.
Holka s řasou v levym voku
Řasa ti spadla do voka
řasa jedna divoká
mrkáš na mne bolestně
vypadá to groteskně
a prosíš: tak pomoz mně.
Mám na řasy háček
ten háček však má háček
když ti ho dám do oka
tak ti spadnu do oka
já a ne ten háček
A co pak, divoká?
A tak jsem ti sáhl do oka
a na botech měl žraloka
vypadá to groteskně
když fackuješ mě bolestně
já prosím: už nech mě.
A tak jsem ti nepad' do oka
byla jsi holka divoká
když jsem tě rýpnul do oka
Sorry, nashle do roka.
Na grož
Provokativní žargone
zaprášených kaváren
kde večery utrácel jsem
svůj čas za dny beznaděje
Provokativní žargone
malostranských luceren
tam chodíš se svým psem
a s tebou ten, co ti přeje
Provokativní žargone pražského metra
kde čas utrácí
jenom vzdálení
Provokativní žargone
nebe a pekla
život se kymácí
a my jsme ztraceni
Ztraceni v sobě
a ztraceni bez sebe
toužím po tobě
a myslím jen na tebe
Provokativní žargone
té chvíle
kdy jsi mi dala sbohem
Provokativní žargone
nové mám brýle
vždyť jsi mi lhala
v mnohém
Ztraceni v sobě
a ztraceni bez sebe
toužím po hrobě
a myslím jen na nebe
Jako malí
Řežu, řežu zatáčky
Zdenda staví baráčky
Mezi nimi jezdím v džípu
Zdenda staví velkou pípu
Až tu pípu dostaví
tak mne s džípem zastaví
Řekne: Petře tak už dost
Pojď teď zapít dospělost
Táta
Kráčím si to rázně hájem
jsa na cestě k domovu
vzduch voní právě ušlým májem
já kolébku mám hotovu
Synek brzy přijde na svět
nebo dcerka kdožpak ví
nedal bych ho ni ji za svět
proč tak spěchám každý ví
Ještě projít javořinou
doubravou a bučinou
a oporu svou zřím dceřinou
či potěším se klučinou
Vklouznu vnitř zadními vrátky
a již stojím ve dveřích
je to výjev jak z pohádky
dva páry očí klukovských
Plačící dítě
Šumění oceánu
Tiše přehlušuje
Výkřiky malého dítěte
Jež po moři na loďce pluje
A v dálce trosky Titaniku
A kolem čas co nelení
Od minuty k minutě
dno se stále přibližuje
Teď dítě v pláči ustalo
a kronikář otočil list
Něco bez lásky
Mráz tvého pohledu
mne proměnil v kostku ledu
ta plave v poháru krve
v báru
chechtavých opilých námořníků
tvé lodi
plující k mysu na Ďeje
Zhasla lampa
Spadla roleta
A kostka ledu neroztála
Nepomohlo jí teplo našich těl
která byla prázdná
svatého citu
Luční
V kytkách hledej odvahu
nestůj pořád na prahu
netrhej je, nech jak leží
kdo neví, o co tu běží
ten potřebuje průpravu
kupříkladu ve Splavu
Velká rýha, malý šrám
Fráňa tvoří, hoří lán
Saj furt jugurt
Zhurt.
Naše domácnost
Máme botu v kalendáři
prý se jí tam dobře daří
Kalendář však nadává
že prý bota špatně vaří
a že je moc hádavá
Máme kámen na polici
hodili ho uličníci
do našeho okna
když si hráli na ulici
na agenta Cottona
Máme taky psa a kočku
kočka píše nám do bločku
jak ji ten pes pořád trápí
honí, kouše, škrábe v očku
že prý mu to jednou vrátí
Na louce
Je letní den, mám po splínu
pod třešní si ležím ve stínu
snad hodinu půl třetinu
a pozoruji krajinu
V ní vidím klučinu
kterak trhá rostlinu
malou modrou květinu
Já hned větru pokynu
by prohnal toho klučinu
že zavraždil bylinu
to mu dávám za vinu
a polapen byl při činu
Přivoním k listům jasmínu
k tobě se rád přivinu
však ty tu nejsi tak za vteřinu
padám opět do splínu
S.T.
ing. pije dring
na účet nemocnice
říká Nikdy více
slovo nepronesu
válčíme spíce
válčíme na adresu
vojáci ze symfonie
kulomety harmonie
A kdo tě pochopí?
Vždyť kouříš konopí.
Zbyly trosky
z tebe
kostky
osudu
háží
lidé do sudu
plného červů
bolení nervů
slzy táží
se tě brzy-li
umřeš
smutný
Je to nutný
Řeš
Pilou hádanku
života
ve spánku
samota je všude
kol
zbude
bol
a výtr
a pas.
Zas
ta vila
tu kavárnu
kde nikdo nerozumí
co chceš vlastně říct
a nedostala nic.
Kde byla.
A délka mluvení
unavuje
jako mlčení
až odpadnou
znavení
a změní se v kamení.
Přát přijde ti
mašle a oběšenec
podají ti ruce
a dobrou radu
Je lepší podkopávat levou nohou
Do konce.
A nebrat telefony
Pověsí se samy.
Blééé
Poděkuj
a rozluč se
málokdy je někdo
tak upřímný
A vem i ode mne
dobrou radu na začátek.
Neměls to číst
Tím si buď jist.
Asociační ale ne zcela
Ukradená poezie
tleje na ulici
sedí tu tři policajti
Dají ti něco?
