Napsat báseň
Napsat báseň se mi chtělo
dle rady jsem čekal a nastavil čelo
i přiletěla můza
však ó jaká hrůza
žel, políbila mne na prdel
Zamilovaný docent
Včera jsem vám viděl věci
o půl osmé po dvou deci
v parku, kde si voda prýští
dávali si schůzku příští
u fontány stojíce
náš docent a číšnice
On ji líbal na ramena
zkoušeje ji z limonena
že ženu nikdy nebacil
chtět slyšet, co je uracil
Pak ji objal tuze horce
šeptaje Tolensovy vzorce
říkal jí má chytrá Blanka
citujíce Maxe Plancka
Ať netváří se jako cizí
hned ji zkouší z glykolysy
Pak světelnou rychlostí
zahrnul ji štědrostí
Něžně hladil její ňadra
entropie jím prý vládla
Dalo mu to hodně práce
zjistit jejich derivace
Na hydrolysu ATP
chtěl ji pozvat do tee-pee
Simultánní reakcí
ona mu to vyvrací
že prý není žádný balík
hned mu kreslí orbitaly
Muži, že jsou světa metla
předvádí mu ohyb světla
a jak mu takhle hubuje
docent koaguluje
Jeho absorbce jí rychle řekla
že rudne ve viditelné části spektra
chtěla dodat ve zlosti
princip neurčitosti
On za bujné katalysy
zdrhá, prchá, zkrátka mizí
P.S. : Proč pan docent přišel zkrátka?
byla to postgraduálka
A co bylo dál?
já tam chvíli stál
pak ji pozval na motýly
sbírku, po níž ženy šílí
zabralo to, jen mne mrazí
zda sok od zkoušky mne nevyrazí.
Co se děje na obloze
Na blankytné modři
plují si dva bobři
mrak je jimi osedlán
pluje s nima do někam
Po nebeské dálníci
plují si tři čuníci
nemajíce pramici
všichni tři jsou v opici
Spatříte-li slepici
buďte lidé dobří
pošlete ji levicí
kam plujou ti dva bobři
Deprese
Ve dne lecos snese se
v noci přišla deprese
všechno dneska vidím černě
smůlo netvař se tak věrně
do ničeho se mi nechce
přesto píšu báseň lehce
každý verš je plný splýnu
zas jsem napsal hovadinu
Romantici
V jeskyni, kde štípe mráz
a slyšet je nekonečen hlas
Tam mezi krápníky v netopýřím trusu
jsi mi poprvé, má milá, dala pusu
Ve veliké propasti, tolik plné jasu
ztraceni kdesi v Moravském krasu
Já měl jsem odvahy maličko
a sáh' ti, má milá, pod tričko
Jak houmlesáci na nádraží starém
okouzleni rozpučelým jarem
Objati, ležíce ve smetí
zkoušíme teď dětí početí
Tulácká
Včera jsem čekal na nádraží
u benzínové kašny je vždycky plno lidí
ospale na ně civím a pak si pomyslím
že všichni někam spěcháme
Uprchlík
Plaz se trapnými stíny představ strachu
otevři neskutečnosti náruč svých zlozvyků
skrč se před drtivým úderem osudu
a uhni před levým hákem fantasie
Kryj se před útoky zlosynů
vzešlých z tvých vlastních skutků a omylů
Zachraň aspoň to poslední co zbyde na téhle myšlence
a odejdi s tím až na horizont věčných nářků
kde když nepropadneš panice
uvidíš skutečný a pravdivý exemplář
hrozivých, smrdutých a vášnivých citů
kterých se bojíš
a jejichž skutky obklopují vše kol tebe včetnš tě
a ač to nevíš,
tak i ty právě teď hledíš do její duše
propadáš tomu nejprvotnímu a nejtajemnějšímu citu
zvanému láska
Námořnická
Hluboké a tesklivé
šumění mořských vln
námořnící vyráží,
zapomněli rum
Kapitán jen haleká
lodě plují z daleka
básník si pročísl vlasy
zamyslet snad chtěl se asi
a ten vousatý u kormidla
pusu celou od povidla
bocmanovi povídá
ať prý ho někdo vystřídá
vrátil by se hned
skočil by na oběd
Pásek už mu nestačí
koupí si zas jinačí
jenom až mu zaplatí
kapitán co neplatí
Červánková víla
Rudneš jen se objevím
tajemná krásko
tajená lásko
tohle já už dávno vím
přeci radost není splín
vyhlaď se vrásko
Když vzal jsem tě prvně za ruku
spletenou z provázků
mysleje na lásku
měla jsi studu paruku
snad čekala jsi záruku
třpytivých oblázků
My šli jsme nocí májovou
a plná červánků
bylas jak ze zámku
když házeli jsme podkovou
ty s vůní mechovou
usla jsi ve vánku
Však zkončil máj ten lásky čas
hrdličko bělavá
už se mi stýskává
zlá hádka odnesla tvůj jas
snad někdy shledáme se zas
kytičko voňavá
Rytířská romance
Krasopisně hledím
snažíce si věřit
se zvednutým hledím
budu se teď měřit
S chlapem co je jako hora
na dva sáhy dvacet pět
hledím na něj jaksi zdola
měl bych domů rychle jet
A tam mezi lidmi stojí
děvče bledé jako stín
já vím, proč se nymí bojí
lidé křičí : Tak už zhyň!
Moje holubičko krásná
zavři oči radši hned
tahle smrt je možná spasná
neklej neplač neber jed
Když se básník měří s chlapem
měl by asi znát
že svět opustí trapem
a budou se mu smát
Kde jsi nechal svoje rýmy?
Kde máš verše staleté?
Dělal sis z nás jenom šprýmy
šašku klaune hamlete
Matku Boží moje milá
o nového pěvce pros
by jsi slzu neprolila
ať má krásný dlouhý nos
Ať se léto vrátí s jarem
a verš s písní pokvete
ať se bije za čest panen
a volají naň Hamlete.
Vzpomínky
Hrát na basu
a být plný pýchy
mít ve vlasu
všechny svoje hříchy
tvoje tmavé řasy
se zavřely
já myslel asi
minulou neděli
na ten úsměv letmý
kvetoucích pomněnek
a čekal až se setmí
noc plná domněnek
dvě poupátka
vystřižená z lúna
jsi moje pohádka
od Jordana Bruna
a orchestr než
dohraje
vejdu rovnou
do ráje
basa ještě mručí
a já jsem plný pýchy
pýchy co mě mučí
když se tu válím smíchy
připiju na hříchy
a neřesti ospalé
prodloužené míchy
v mostě mají namále
až já jednou vzplanu
budu hořet tiše
z pavučin vstanu
a pozdvihnu číše
Na Ural
a další túry
co jsem znal
ty noční můry
hvězdných chladných večerů.
Cestovní
Vzumm!
Auto
Vzúúúúúm!
Motorka
Prm!
Trabant
Šš...
Kolo
Au!
Vražda
Nedokončená
Brouzdáš se ořeším
jahody trháš
řkouc: Já nikdy nezhřeším
když spatříš mne, zdrháš
jak tohle já vyřeším
S pentiem v ruce
toulám se krajinou
tluče mi srdce
jdu za svou vidinou
nechci jít za jinou...
(nedokončeno)
Pandemie
Bacily poezie
se šíří davem
rychlostí japonské rychlodráhy
smrtící potvory
odolávající lékům dneška.
Cpi se penicillinem
sprchuj se ledovou otužilče
stejně nevydržíš
skolí tě už třetí den.
Dopadneš tvrdě na židli
za vysokých teplot
uchopíš pero jak v mrákotách
a s počínajícími halucinacemi
začneš psát svou závěť.
Ve verších (jak ironické)
A s každým rýmem ti bude ubývat sil
až dopsav sklátíš se k zemi jak opilý
Ale ty nebudeš opilý!
Pero ti vypadne z ruky jak mrtvému
Ale ty nebudeš mrtvý!!
Za živa okusíš všechny bolesti
tohoto světa
a to je horší než smrt
Proto se té nemoci všichni tolik bojí!
